Krev Klatovské Madony Unikátní konfrontace stovky let starého nadpřirozeného jevu s moderní vědou. Podaří se zjistit krevní skupinu a genetický kód Panny Marie, nebo laboratorní testy přinesou zcela jiné a nečekané výsledky?
Zkoumání obrazu Klatovské Panny Marie
Je velmi studené úterý 28. února 2006. V ulicích Klatov leží zbytky sněhu a ledové zmrazky, slunce je bezpečně schované za neproniknutelnou vrstvou šedých mraků a mráz nepříjemně zalézá i za teplé oblečení. Přijíždíme dnes za slavným obrazem madony, abychom snad konečně poodhalili tajemství neobvyklých, přes 300 let starých událostí. Jsme však kupodivu poněkud zaražení a nadšení z možnosti opravdu zkoumat a zkoumané odborně vyhodnotit je najednou takové nějaké mdlé. Dochází nám, že výsledky tohoto výzkumu, můžou změnit něco co trvalo a „fungovalo“ dlouhá staletí a nejsme si jisti, že je dobré to měnit. Je nám jasné, že to co ukáže dnes započaté pátrání může někoho posílit, ale i velmi zklamat, zatímco jiného naopak vyděsit či otupit. Bojíme se trochu, že se dotkneme citlivých věcí, které by snad možná měly zůstat nedotčené a zahalené tajemstvím. Jsou to „věci“ velmi staré, spirituální a těžko uchopitelné a my jsme na ně dnes tak trochu surově „vtrhli“ vyzbrojeni moderní exaktní vědou.
Do Klatov s námi přijíždí specialisté z Kriminalistického ústavu v Praze, aby po stránce biologické a genetické zkoumali to, co zbylo ze starého zázraku – „krev“ na čele madony. Zastavujeme u kostela, zvoníme na pana vikáře Antonína Bachana a připravujeme technické vybavení. Po krátké návštěvě fary se nám otevírají dveře klatovského chrámu Narození Panny Marie a my znovu stojíme před milostným obrazem. Nadešla chvíle pravdy! Úkolem odborníků je odebrat z čela madony vzorky zaschlých tmavých kapkovitých skvrn a zjistit o nich vše, co dnešní věda zjistit umožňuje. Kriminalisté si nasazují chirurgické rukavice, z hliníkového kufříku vyndávají zkumavky, tampóny a další nástroje, zatímco my ostatní mlčky napjatě přihlížíme.
Je to zvláštní pocit, když se pokoušíte pod kamennou klenbou chrámu stojícího v Klatovech již od roku 1014, na místě kde ještě před tím stála pohanská svatyně, odhalovat staré tajemství, které se velmi významně dotklo života mnoha lidí v několika generacích, historie celého města i kraje. Je to velmi vzrušující, mimořádné, ale jde z toho i trochu strach.
Kriminalisté se při testování tmavých skvrn nejprve pokusí potvrdit, že je to skutečně krev. Pokud se prokáže, že o krev opravdu jde, bude se zjišťovat, jde-li o krev lidskou či zvířecí. V případě, že se potvrdí lidský původ krve, bude dalším krokem určení, jedná-li se o krev ženskou či mužskou a stanoví se také krevní skupina. V další fázi analýzy převezme vzorek genetik a bude-li to u 300 let starého materiálu možné, sestaví profil DNA. A k čemu to všechno? Velmi lákavá se jeví zejména možnost porovnat zjištěný profil řetězce deoxyribonukleové kyseliny odebraný z čela Panny Marie, s již známou DNA přečtenou z biologických vzorků odebraných ze slavného Turínského plátna! Z plátna, do kterého byl prý po sejmutí z kříže zavinut Ježíš Kristus. Matka a syn, syn lidského otce a matky nebo jen jedna bytost?!
K navlhčeným místům na obraze sérolog Miloš Jákl opatrně přikládá tenký proužek tzv. krevního papírku s malým polštářkem na konci. Ten je v kriminalistické praxi užíván především k tomu, aby se vyloučila přítomnost krve. Pokud indikátor nezareaguje, krev ve zkoumaném vzorku není. Zabarví-li se však při orientačním testu polštářek do zelena, mohlo by se skutečně jednat o krev, ale nemuselo. 
Chvilka napětí ...a nic! Zkouší se jiná skvrna na čele madony i na hlavě Ježíška, ale výsledek je vždy stejný – žádná reakce! Jsme trochu zaskočení! Při své práci kriminalisté obvykle v této fázi zkoušky testování vzorku končí, neboť možnost, že se jedná o krev je prakticky vyloučena. Sami však přiznávají, že mají zkušenosti jen s materiálem ne starším než 50 let. Navíc je možné, že obraz byl někdy v minulosti „ošetřen“ nějakým lakem, který teď nedovoluje krvi reagovat. Po krátkém váhání je tedy rozhodnuto, že se bude pokračovat pokusem o odebrání vzorků stěrem, jako kdyby skvrna při počátečním orientačním testu reagovala pozitivně. Je připraveno několik zkumavek a tampónů velmi podobných těm, kterými se malým dětem prošťouchává nos. Lihem jsou očištěna místa plánovaného odběru a vatou na tyčince je otírána vybraná „krvavá“ skvrna. Ke zklamání všech přihlížejících se však nepřímo potvrzuje teorie, že obraz byl zřejmě opatřen jakýmsi nátěrem, neboť pokusy sejmout stěrem nějaké částice materiálu jsou většinou neúspěšné. Nakonec se přeci jen podaří pomocí tampónů ulovit vzorky z několika míst, na nichž byly v silném světle objeveny svislé šmouhy - stopy po stékání neznámé tmavé tekutiny. Pro získání vzorků z „krvavých“ kapek ale existuje už jen poslední možnost. Segmenty tmavých skvrn z čela Panny Marie budou do zkumavky seškrabány skalpelem. K tomuto zákroku je vybrána „kapka“ nad pravým okem madony a největší skvrna ve středu čela, hned pod okrajem koruny. Ze stejného místa již odebíral vzorek v roce 1985 doktor Časta. A tak v podvečer mrazivého dne, ve světle baterky konečně padají do malé ampulky nepatrné kousky vzácného materiálu!
Odběr se zdařil v pravý čas. Do Klatov totiž právě dorazila druhá skupina kriminalistů, která bude fotografovat obraz v různých spektrech světelného záření a je potřeba jim vyklidit prostor u obrazu. Především exponování Klatovské Madony v infračerveném a ultrafialovém spektru záření by mohlo odhalit barvy a vrstvy lidskému oku běžně neviditelné a pro poznání původu skvrn užitečné. Na těchto snímcích pořízených na velkoformátové desky měchovým fotoaparátem by se mohly například lépe ukázat stopy po stékání krve z madony na Ježíška, které nejsou na obraze lidskému oku příliš patrné. K fotografování obrazu však kriminalisté potřebují vyloučit přítomnost jakéhokoliv jiného světla než vlastního, a proto je jim souzeno čekat s až dvacetiminutovými expozicemi do noci. Zatím si připravují stativy, lampy, záblesková zařízení, difuzory a fotoaparát.
Interiér chrámu s přicházejícím večerem potemněl a já se pomalu procházím kolem opuštěných dřevěných lavic, tmavých siluet mlčících soch a starých obrazů křížové cesty. Cítím, že jsem obklopen monumentálním prostorem nasyceným ozvěnou miliónů proseb i poděkování těch, kteří sem po dlouhá staletí s pokorou přicházeli a modlili se k obrazu Panny Marie. Zcela jistě jim pomáhala už jenom ta naděje, kterou do obrazu vkládali a já si náhle přeji, aby se zázračnost Klatovské Madony nějakým způsobem potvrdila. Po zádech mi běhá mráz a zřejmě to není jenom tím, že je v kostele ještě větší zima než venku.
Kromě kriminalistů všichni odcházíme do tepla na faru, tma padá na promrzlé město, fotograf Jaroslav Tichý se svým kolegou začíná exponovat a za vysokými vitrážemi děkanského kostela Narození Panny Marie se občas zableskne. Pro nezasvěceného nočního chodce jistě velmi nevšední zážitek!
Je hotovo. Je 1. března, není už takový mráz a z mraků dokonce občas vykoukne sluníčko. Opouštíme Klatovy i Klatovskou Madonu a s námi odjíždí i pár zkumavek se špetkou tmavého prášku, aby se v laboratořích Kriminalistického ústavu v Praze podrobil zkoušce pravdy. Vezeme sebou v černé lepenkové krabici nečekaně i zbytek vzorku, který v roce 1985 odebral z obrazu doktor Časta, a teď nám ho ochotně zapůjčil. Tušíme, že nezávislá expertíza obou vzorků a porovnání výsledků může být velmi přínosné a proto máme z možnosti znovu po 20 letech analyzovat tenkrát odebraný materiál velkou radost. Zkumavky mizí na několik týdnů v moderních laboratořích a nám nezbývá než čekat.
21.3.2006 - Výsledky analýzy před třemi týdny odebraných vzorků jsou hotové. Konečně snad smíme poznat tajemství Klatovské Madony.
|
Zázrak nebo podvrh?
Překvapení? Zklamání? Překvapení ano! Napevno jsme počítali s tím, že se jedná o lidskou krev a půjde především o to, určit její další vlastnosti. Zklamání ale ne! Vždyť jedině v případě, že by se výsledky testů shodovaly s těmi získanými z turínského plátna, svědčilo by to pravděpodobně o něčem mimořádném a snad by to byl skutečně důkaz zázraku. Všechny ostatní výsledky, i kdyby šlo o lidskou krev jakékoliv krevní skupiny, ale jiného profilu DNA, by neřekly nic, neboť by je nebylo s čím porovnávat. Fakt, že nejde o krev je naopak z několika hledisek velice pozoruhodný. Vždyť „krvácení“ obrazu Klatovské Madony změnilo historii města i celého regionu. Uvěřily mu statisíce poutníků, díky kterým Klatovy rostly a bohatly. Sláva obrazu přilákala do Klatov i zástupy věřících z okolních zemí, hlavně z Německa a Rakouska. Mnoho lidí je dodnes přesvědčeno, že obraz dokáže léčit, šťastné matky věří, že jen díky Panně Marii Klatovské mohly na svět přivést vymodleného potomka.
Poměrně věrnou kopii Klatovské Madony můžeme dnes vidět dokonce i na budově Senátu Parlamentu České republiky – nad hlavním vchodem do Valdštejnského paláce v Praze. Na nejprestižnější místo rodového sídla, jehož stavbu inicioval v roce 1623 generalissimus císařských vojsk Albrecht z Valdštejna, ji nechal umístit arcibiskup Jan Bedřich hrabě z Valdštejna - ten arcibiskup, který po vyslání komise do Klatov uznal obraz za zázračný. Obraz opravdu byl ve své době významným fenoménem, jehož sláva sahala daleko za církevní i zemské hranice. To vše se zdá až nepochopitelné ve světle výsledků právě dokončených rozborů.
Co se tehdy v roce 1685 ale tedy doopravdy stalo? Domaloval do obrazu někdo krvavé skvrny? A kdo? Proč k tomu nepoužil jakoukoliv lidskou či zvířecí krev? Nevíme ani, jestli nebyly na čelo madony nějaké krvavé krůpěje namalovány již při samotném vytvoření obrazu, aby připomínaly okamžik zázraku originálu z Re (ani na něm nejsou přitom patrné žádné zaschlé kapky). Pak by bylo dokonce možné, že jsme testované vzorky odebraly právě z těchto původních namalovaných skvrn a místa skutečného krvácení jsme minuli. Co zanechalo na obraze špatně viditelné tmavé šmouhy, dokládající, že po obraze něco stékalo? A co četná svědectví, vypovídající o pozorování krvácení, či o panice, jenž zavládla v kostele při hromadném pozorování dalších neobvyklých projevů obrazu? Je reálné, aby lidé, kteří kapky z obrazu setřeli rukou, nerozeznali krev od olejové barvy? To je velmi podivné! Nebo byla zaznamenaná svědectví upravena ve prospěch zázraku?
Olejová barva, jak jsem vyzkoušel, musí být velmi naředěná aby po malbě vůbec stékala a stékající kapka po sobě zanechává netransparentní výraznou stopu. Taková však na obraze není. Kapky na čele Panny Marie, na než jsme se při výzkumu soustředili, mohly být na obraz namalovány již jeho autorem, či kýmkoliv jiným v průběhu několika set let. Nejeví přitom žádné známky stékání, o kterém však vypovídají zaznamenaná svědectví. Od hlavy madony dolů přes její krk až na hlavu Ježíška však kdysi něco skutečně teklo. Stopy jsou sice málo patrné, ale přesto tu jsou. Olejová barva to nebyla a vzorky z těchto stop odebrané obsahují lidskou DNA!
Je tu příliš mnoho otázek, na které ani dnešní, ani budoucí věda bez možnosti návratu do minulosti asi již nedokáže odpovědět. Pan vikář Bachan, který nám při celém výzkumu velmi intenzivně pomáhal říká, že jakékoliv výsledky rozboru odebraných vzorků nemůžou nic změnit na jeho vztahu k obrazu a na jeho víře. Říká, že Panna Marie Klatovská vyslechnutím tolika modliteb, proseb i díků získala takový duchovní náboj, který je mnohem silnější a důležitější než několik kapek krve, přestože je nezjistitelný a neměřitelný.
Klatovská Madona jistě bude mít dál pro věřící svůj velký nezpochybnitelný význam. Věda má co se týče krve na obraze také jasno a se zkoumáním klatovského zázraku zdá se definitivně skončila. Jen lidem posedlým tajemstvím to zřejmě dál bude vrtat hlavou. Vždyť dokud jsou tu nezodpovězené tak zásadní otázky, není snadné nad tím jen tak mávnout rukou. Jde o podivně zamotaný kousek naší historie, o téměř detektivní zápletku, kterou se nám ani s pomocí špičkových kriminalistů nedaří rozmotat.
Je zázrak podvrhem, který měl před 300 lety pomoci vrátit klatovskému děkanství vliv, věřící a peníze, o které přicházelo, když se ve městě usídlili konkurenční jezuité? Nebo šlo jen o podvod Hiršpergerův, jenž měl zvýšit cenu prodávaného obrazu? To by se zadluženému krejčímu s trochou červené barvy povedl opravdu husarský kousek hodný excelentního iluzionisty. A nebo jinak. Co když se opravdu přeci jen stalo něco mimořádného? Co když si nějaká „vyšší síla“ prostě v dané chvíli pomohla barvou ze samotného obrazu, aby tím jen naznačila krvácení a připomněla z nějakého důvodu 500 let starou italskou událost? A co když obraz opravdu ronil krev a my to jen dnes už nedokážeme zjistit? Vždyť v Re stále trvají na lidské krvi, krevní skupině AB a mají jí tu celou nádobku! Jaká jsou vůbec pravidla a účely zázraků, jestli existují? Vždyť asi ani nelze vyvrátit něco, co by se zcela jistě neřídilo pozemskými zákony. Takový tvůrce zázraků by jistě disponoval neomezenými možnostmi i výrazovými prostředky. Proč by ale tedy měla začít Klatovská Madona potit krev zrovna 8. července v Chaloupce? Co by bylo cílem takového úkazu a pochopili ho lidé správně? Je jasné, že po celém tom snažení, pátrání a analýzách víme jen o něco málo víc než nic. Dobrodružství to ale bylo úžasné!
